Když z jeviště Národního divadla zamíříte až na sever Evropy, je to odvážný životní skok. Ona to bere s klidem a s úsměvem – prý ji k tomu dovedla intuice, které vždycky věřila. Vždy byla optimistická, energická, ochotná každému pomoci, vše dovedla zařídit. Pro tanec by se rozkrájela. Jakoukoliv možnost zatančit pro diváky, prožít nové dobrodružství interpretky si nenechala ujít. Dnes žije se svou rodinou kousek jižně za Stockholmem, ve čtvrti Skogås obklopené lesy a jezery. Mezi péčí o rodinu, dojížděním do práce, čtením švédských románů a běháním po okolí dál žije tancem. Andrea Helander Kramešová, představitelka generace čtyřicátníků, kteří se protancovali světem a nespokojili se s jedním angažmá. Jezdili už na škole na kurzy, soutěže. Chtěli poznávat, učit se a žít. Sólistka baletu Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu, kde tančila především v choreografiích Yuriho Vàmose jednu krásnou roli vedle druhé – Julii v Romeovi a Julii, Helenu ve Snu noci svatojánské, Kláru v Louskáčkovi nebo titulní roli v Židovce z Toleda. Jako členka Švédského královského baletu byla záhy po svém nástupu obsazena do role Swanildy v baletu Coppélia. V Praze patřila ke stěžejním představitelkám hlavních partů. Byla všestrannou tanečnicí, což dokazují i sóla v současných choreografiích Duata, Eka, Kyliána, Balanchina, Godaniho, Forsytha či Naharina. Do srdcí diváků se nepochybně zapsala jako louskáčkovská Klárka, strhující poslední dcera cara Anastázie a Julie.
Dnes je profesorkou na Královské baletní škole v Stockholmu. Kromě pedagogické práce se podílí na přípravě školních představení, která nejsou jen obyčejnými studentskými ukázkami – loni třeba uvedli choreografii Shimmer Simmer současného šéfa baletu Semperoper Kinsun Chana, letos chystají Balanchinovu Serenádu. O víkendech doprovází dceru Vivienne do české školy při ambasádě, kde si malá „Češko-Švédka“ osvojuje jazyk maminky. A i když se i manžel snaží učit česky a Andy ho chválí, že mluví česky čím dál lépe, na Prahu, rodiče a rodinnou chalupu v Lužických horách vzpomíná s lehkou nostalgií. „Nejvíc mi chybí rodiče a Praha,“ říká prostě. Do Prahy se vrací, vždy když může. „Letošní léto se opravdu vyvedlo a jako každý rok uteklo moc rychle. Byla jsem v Čechách, s rodiči u moře, učila jsem na letním baletním kurzu v Praze, pak zde ve Švédsku, kde bylo nádherné počasí, přijeli přátelé z Čech a moc jsme si to společně užili!“ To je přesně ona. Pořád v pohybu. Vnitřně i fyzicky. Neustrnout – dodává. „Chci byt dobrá máma a odvádět svoji práci poctivě. Chci pomáhat studentům i lidem obecně a chci se stále vzdělávat.“ A přestože švédské krimi miluje, dodává s úsměvem, že realita na severu rozhodně není tak temná, jak by se z těchto příběhů mohlo zdát. „Švédi jsou fajn, a hlavně – ten můj je nejvíc sexy,“ směje se. Začíná už švédsky i číst, na nočním stolku jí leží román ze středověkého Švédska – kniha Ödet och hoppet (Osud a naděje) od švédského autora Niklase Natt och Daga. S energií, nadhledem a klidem sobě vlastním mluví o tanci, rodině i životě mezi dvěma kulturami. O tom, co ji naučil sever, proč už si nedává velké cíle a proč věří, že intuice člověka vždy dovede tam, kam má. O politice mluvit nechce, proč taky. Co, vědí domácí o Česku? – Švéd, obvykle zareaguje s úsměvem na tváři, a že byl v Praze a moooc se mu tam líbilo a jak je u nás pivo levné. Směje se, i když už pomalu přichází zima, která bývá na severu dlouhá. Nejraději má jaro a léto, a již teď se těší, jak bude opečovávat zahradu. Jde dál za svými sny.
// Nechybí vám Česko? (smích)
Chybí, snažím se vracet tak často, jak jen to jde.
//Když jsme plánovali rozhovor, řekla jste mi „myslím, že mě v Česku nikdo pořádně nezná“. (smích) S tím bych rozhodně nesouhlasil.
Asi máte pravdu, ale platí, sejde z očí, sejde z mysli. Nijak zvlášť mě to ovšem netrápí. Aktivní karieru tanečnice jsem ukončila s narozením dcery, priority se mi přeuspořádaly.
// Jak jsme počítali, teď v létě je to sedm let, co jste odjela z angažmá v Praze zpět do Švédska. Sedm let je v životě člověka již dost. Jak je vnímáte vy?
Že to strašně uteklo. Najednou s dítětem vidíte, jak ten čas letí hrozně rychle. Je to fascinující i strašidelné zároveň.
// Musím říct, že váš krok ve mně vzbudil údiv. Ukončit kariéru na vrcholu sil. Odejít těhotná do cizí krajiny, přerušit studium na AMU, vzdát se rodiny, přátel – co nebo kdo vám dodal sílu tohle to rozhodnutí učinit?
Bylo to logické a racionální rozhodnutí. Studium na AMU jsem nepřerušila, pokračovala jsem ve studiu dál tady ve Stockholmu v rámci programu Erasmus na Stockholm´s university – divadelní studie. V Praze jsem potom musela udělat zkoušky z těch předmětů, které se tady nevyučovaly. Ted když se na to zpětně dívám, sama se divím, jak jsem to všechno zvládla… Malé miminko, manžel jezdil okolo university s kočárkem a já o pauzách kojila. Učila jsem se, když malá spala, psala bakalářku, jak to šlo a do toho jsem tady začala sama učit. Brala jsem vše, jen abych navázala nové kontakty a ukázala, co ve mně je. (smích) Jo a ještě jsem se přihlásila na kurz metodiky klasického tance pro profesionální tanečníky. Ten probíhal tři měsíce vždy o víkendech na Stockholm´s university of Arts.
// S tím samozřejmě souvisí láska, vaše svatba, úplný baletní Romeo a Julie, přičemž vás nedrželi od sebe rozhádané rodiny, ale přímo kontinenty.
Ano. Jsem vděčná manželovi za jeho podporu během mé taneční kariéry. Vztah na dálku jsme vydrželi, ale s dítětem mi bylo jasné, že chci být s ním. Bylo těžké opustit přátele a rodinu, ale dobří přátelé zůstávají, nehledě na to, kde se nacházíte. Co je pro mě opravdu těžké, tak to je, že jsem daleko od rodičů. Stárnou a já žiji v neustálém stresu, že jim nejsem nablízku, když se jim přitíží, a já jim nebudu moci pomoci. Proto se snažím vracet co nejčastěji.
// Váš manžel je hudebník, teď již taky nepochybně hrdý táta…
Ano, skvělý hudebník a skladatel. Také úžasný kuchař a gurmán. A hrdý táta stoprocentně. Měl již děti z předchozího manželství, které naši Vivienne milují. Všechny jsou již dospělé, mají svůj život, ale jsou nám blízké.
// Je pro Slovana švédština náročný jazyk?
Ted již plynule mluvím, ale ze začátku to bylo těžké obzvláště foneticky. Gramatika sama o sobě těžká není.
// Na AMU jste studovala Taneční vědu, byla vám bližší než třeba pedagogika, choreografie?
Inu, chtěla jsem výzvu. Popravdě řečeno, já jsem se na AMU přihlásila a v té době jsem ještě tančila na plný úvazek v ND. Na AMU tehdy neexistovalo dálkové studium a já jsem tak nějak intuitivně cítila, že taneční věda bude pro mě schůdnější. A musím říct, že studium mi změnilo můj pohled na teoretické taneční vzdělání. K mým pedagogům jsem získala obrovský respekt. Otevřeli mi další úhly pohledu a já získala spoustu nových poznatků.
// Mnoho tanečníků má po aktivní kariéře tance jaksi již dost. Vy ve světě tance setrváte. Milujete natolik tanec?
Ano, miluji. Já bych taneční prostředí nemohla opustit. Obětovala jsem mu hodně, cítím, že mám co předat dál a zjistila jsem, že učení mě opravdu naplňuje.
// Začátky nebyly lehké a s obdivuhodnou pílí a vytrvalostí jste se od nejspíše špatně placených lekcí, prací jako host, půl úvazků, propracovala až na Švédskou královskou školu.
Ano, jak jsem již zmiňovala, brala jsem cokoliv. A tak v docela krátkém časovém horizontu jsem si tu udělala jméno a práce bylo víc a víc. Já vlastně vůbec nebyla na plnohodnotné mateřské dovolené. Když bylo mé dceři rok, uvolnilo se místo na Královské škole za kolegyni, která šla na mateřskou. Nabídli mi půl úvazku na rok a půl. Zároveň jsem během covidu dostala pozvání do Královského baletu jako hostující pedagog a dávala tréninky baletnímu souboru. Po přísném výběrovém řízení jsem před třemi lety dostala smlouvu na dobu neurčitou na plný úvazek zde na Královské škole. Učím klasiku, repertoár a partneřinu, asistuji hostujícím choreografům. Stále jsem jako host v Královském baletu. Moje touha pomáhat budoucím mladým profesionálům se mi splnila.
// Teď jste skončila již třetí školní rok jako plnohodnotný pedagog, který prošel přísným výběrovým řízením. Samozřejmě nelze porovnávat období před lety, když jste sama studovala na TK, ale prosím přibližte svět vaší školy, priority, studijní plány…
Královská švédská baletní škola je státní instituce, jediná svého druhu ve Švédsku. Nabízí 9leté taneční vzdělání s cílem vychovat profesionální tanečníky. Studenti zároveň mají povinné teoretické vzdělání, které je srovnatelné s ostatními švédskými školami. V případě, že se student z jakéhokoliv důvodu rozhodne studium tance opustit, má možnost zapojit se a plynně navázat na studium v jiných vzdělávacích institucích.
Devět let je rozděleno do tří stupňů: střední stupeň základní školy (třída 4–6, věk 10–12), vyšší stupeň základní školy (třída 7–9, věk 13–15) a gymnázium (15–18). Rozdílové zkoušky se konají vždy po třech letech s externí komisí. Základní škola se soustředí na přípravné studium jak klasického, tak současného tance. V gymnáziu si studenti mohou zvolit specializaci jednoho z nich. V klasickém tanci máme vlastní sylabus, kde je přesně určeno, jak v určitém věku postupovat a co děti naučit. Dvakrát do roka mají studenti „zkouškové“ hodiny, kde předvedou své dovednosti a poté dostanou podrobné hodnocení, jak si vedou a co je potřeba zlepšit.
// Vy učíte na nejvyšším druhém a třetím stupni…
Jako pedagog mám za povinnost vidět každého studenta individuálně, vidět jeho potenciál a pomáhat mu v jeho slabých stránkách. Ponižováni, vulgarismy a komentování tělesné váhy jsou přísně zakázány.
Studenti posledního roku gymnasia mají za povinnost zúčastnit se půlroční praxe v profesionálním souboru a s výběrem místa jim škola pomáhá.
// Jak taková praxe probíhá? – To je zajímavé. Absolvují v souboru tréning a podobně? S tím mě i napadá, zda si studenti vybírají soubor pro praxi i podle toho, že by tam pak rádi udělali konkurz a nastoupili.
Ano, chápete to správně. Cílem je získat praktickou zkušenost, jak to funguje v realitě. Máme spolupráci s mnoha evropskými i místními soubory. Studenti během svého druhého ročníku mají za úkol připravit „audition“ video, které pak souborům ukážeme, a ti si vyberou, koho by chtěli. Mnohdy i šéfové přijedou do školy osobně, dívají se na trénink nebo uspořádají vlastní workshop a tam si také někoho vyberou. Je to pro ně velmi výhodné. Neplatí jim nic, vše je financováno od nás a student dostane i měsíčně kapesné na živobytí. Pak už záleží na studentovi, jak je schopen při vypuštění do divoké vody plavat… V některých souborech se zúčastní pouze tréninků, ale často jsou součástí repertoáru a stává se, že jim je i po praxi nabídnuta další spolupráce.
// Jaké má škola zázemí? Nemyslím jen co se týče budov, sálů, ubytování, ale i v oblasti regenerace, školních psychologů či odborníků na výživu.
Nádherné. Naše škola je umístěna v bývalém pivovaru, v centru města na břehu jezera Mälaren. Máme jedenáct tanečních sálů, vlastní divadlo, teoretické učebny, knihovnu, posilovnu a kantýnu.
Škola má vlastní fyzioterapeutku, lektorku na gyrotonik, zdravotní sestru na plný úvazek a lékaře, který jednou za měsíc dochází přímo k nám. Dále má škola speciálního pedagoga, který pomáhá studentům se zvláštními potřebami v teorii, kurátora, s kterým mohou řešit své psychické problémy. Několikrát do roka se studenti zúčastní různých tematických přednášek, například o stravování, bezpečnosti, drogách atd.
// Když jsem byl v Královském baletu v Dánsku, bylo evidentní, že v trénincích a v technice je skutečně cítit odkaz minulosti. Zejména v práci nohou. U hochů to bylo obzvláště patrné. Má švédská škola také svá specifika?
Bournonvillovská tradice je v Dánsku skutečně patrná. To my zde nemáme. Máme vlastní metodické tabulky, které jsou výběrem různých směrů.
// Je ve Švédsku u hochů větší zájem o studium baletu?
Není a naše škola dělá, co se dá, aby získala jejich zájem. Dvakrát do roka, pořádáme tematické dny zaměřené právě na hochy.
// To zní velice kreativně, jak takový den vypadá?
Naši studenti – hoši ukazují potenciálním zájemcům a jejich rodičům, jak to na naší škole vypadá. Jak jsou u nás rádi a jak je to super být kluk a tančit. Uchazeči si mohou vyzkoušet různé taneční styly.
// Dnes je neustále zdůrazňovaný přístup mnohdy až přehnané úcty k citlivosti a osobitosti jedince. Jenže to v uměleckých školách není tak snadné. Utvrzovat někoho jen proto, aby se nehroutil, že je skvělý a jedinečný, když je jasné, že stěží by ho vzali třeba do nezávislého contemporary souboru. Jak se s tím jde vyrovnat?
Je to velmi těžké a ošemetné. Jako profesionál samozřejmě vidím, že určitý student není na požadované úrovni. On to samozřejmě vidí v hodnocení, které musí být profesionální, pečlivě sdělené, bez emocí. Ovšem někdy není problém se studentem, ale s rodiči. Ti často chtějí od dítěte něco, co není reálné, sami profesi nerozumí a stěžují si, že dítě nedostává potřebnou pozornost, což samozřejmě není pravda.
// Jaký je třeba přístup rodičů k budoucnosti svých dětí na vaší škole?
Je milé vidět, že rodiče mají zájem, jsou aktivní, své děti podporují. Ale jak jsem zmiňovala v předchozí otázce, někdy si rodiče chtějí skrze dítě splnit své sny, tam vidím problém.
// Mohl by se na Královskou baletní školu přihlásit i český kluk?
Ano, mohl. Od tohoto školního roku naše škola nabízí speciální mezinárodní studium v rámci International Baccalaureate (IB) programu. Je určen studentům gymnázia, kteří po dvou letech získají oficiální Baccalaureate diplom. Podmínkou je dobrá znalost angličtiny.
// Dalo by se shrnout obecně, jaký je přístup Švédů? Předpokládám, že přeci jen vaše škola nebude tak multikulturní jako třeba školy v evropských velkoměstech. Nebo se pletu?
Švédi jsou na můj vkus dost multikulturní. Je to také možná můj subjektivní pocit nebo se mi zdá, že určité věci podléhají právě moderním trendům a postupem času se opět dostaneme do normálu. (smích)
// U nás se pořád řeší dilema, že čeští absolventi se do velkých souborů v republice přes konkurz nedostanou. Jak je to s vašimi absolventy, když navíc Švédsko nemá tolik souborů jako Česko?
Máme obdobný problém a pro absolventy klasického zaměření je to ztíženo i tím, že tady ve Švédsku je pouze jeden soubor s klasickým repertoárem. Na celé Švédsko pouze jeden kamenný soubor! To je oproti Česku velký rozdíl. Od letošní sezony se tu konečně otevírá youth company a třem našim studentům byla nabídnuta smlouva.
// Učíte klasiku, to je jasné, repertoár a partneřinu. Jak velká je vaše třída? Je učební plán podobný tomu, co jste zažila sama? Nebo máte více volnosti?
Teď budu mít pět děvčat ve třetím ročníku (první půlrok jsou na praxi), sedm dívek ve druhém ročníku a mezinárodní studentky, jejichž počet se dozvím první pracovní den. Volnost mám. Jen se společně domluvíme a plánujeme ohledně představení, zkoušek atp.
// Vím, že tam máte i školní představení. Měla jste na starosti asistenci k Stabat Mater britské legendy moderního tance Sira Roberta Cohana.
Představení přijela nastudovat asistentka Anne Donelly a nechala mi dílo na starosti. S Robertem jsem se už nesetkala, byl již vážně nemocen. Po jeho smrti se v Londýně konal benefiční koncert k poctění jeho památky a my jsme měli tu možnost na něm vystoupit. Byl to velmi krásný týden, kdy kromě samotného gala představení jsme měli možnost navštívit Trink Park School of the Performing Arts, představení Akrama Khana v podáni Anglického národního baletu v Saddler’s Wells, viděli jsme Marianelu Núñez v Královském baletu v představení Woolf Works a v neposlední řadě jsme také navštívili Rambert School.
// Studenti tanečních škol často těžko snáší literní předměty, dějiny, čtení, referáty…
U nás to musejí snést.
// Vidíte výrazné změny v prioritách, citlivosti, nadšení u svých žáků, oproti tomu, když jste studovala vy?
No, já jsem se musela naučit, že od studentů nemohu očekávat, že budou stejní jako já (smích). Každý student je opravdu jiný, má jiný přístup k práci, ale i jiné zázemí, jiný „motor“. To je odlišuje. Ale musím říct, že jsou snaživí, že chtějí. Co mě rozčiluje, je, že veškerý volný čas tráví na mobilních telefonech.
// Speciální kapitola by byla i vaše působení přímo v Královském baletu, dělala jste tam přednášky dokonce, tréningy. Jaká je úroveň a kvalita souboru?
Ano, před patnácti lety jsem sama byla členkou souboru. Během pandemie jsem tehdejším šéfem baletu Nicolasem Le Richem byla pozvána, abych uspořádala čtyři přednášky o historii tance. Divadlo bylo pro veřejnost zavřené, tanečníci neměli co dělat, tak jim byly nabídnuty vzdělávací programy. Jinak musím uznat, že úroveň souboru je excelentní. Stále pravidelně dávám souboru tréninky, tak vidím na vlastní oči, že je opravdu ve skvělé formě.
// Repertoár se vám líbí?
Jak co, ale člověk si najde to svoje. (smích)
// A bylo představení, které vás prostě dostalo?
Julie a Romeo od Matse Eka na Čajkovského hudbu.
// Premiéru Procesu podle Kafky měl ve Stockholmu Jiří Bubeníček, líbilo se představení domácímu publiku?
Myslím, že líbilo. Jirka dělá krásné dějové balety.
// Taky řeší švédská společnost, co s koloniálními balety, tanečníky tmavé pleti v Labutím jezeře, nevhodnými gesty, pohledy a podobně?
Ano. Ale mám pocit, že ve zdejší soudobé scéně se politicky korektní otázky řeší mnohem víc….
// To jste mě celkem vyděsila, takže co čeká diváka, když přijde k vám na představení? (smích)
Já myslela na zdejší contemporary scénu, mimo operu. V opeře vás žádný šok nečeká, tedy pokud přijmete tanečníky různých etnik, což není nic šokujícího v dnešní době. Některá tvorba může být šokující svým námětem nebo scénografií, ale opět – švédské publikum je otevřeno mnohému.
// Máte dost náročný program, jak to jde skloubit s rodinou, když jste oba s manželem umělci, kteří zrovna nemají klasickou pracovní dobu?
Doplňujeme se, pomáháme si, vše plánujeme, ale také improvizujeme.
// Je něco, co jste si na Švédsku oblíbila? Nebo vás mile překvapilo?
Vstřícnost k rodině. V tomto ohledu je Švédsko velmi sociálně založené, najít školku není žádný problém, zaměstnavatel, který chápe, že musíte zůstat doma s nemocným dítětem, také bez pocitu viny.
// Byla jste jedna z múz Youriho Vàmose, zůstali jste v kontaktu?
Ano. Jak s Yourim, tak s jeho družkou a múzou Joyce Cuocco jsem v pravidelném kontaktu a co to jde, tak se scházíme. Jsem za to velmi vděčná.
// Jak vidíte budoucnost Česka, když mluvíte s přáteli, rodiči? Vy, takový světoběžník, který pracoval a žil v Americe, Německu…
Nu, já se do Česka velmi ráda a často vracím a mám pocit, že si Česká republika vede velmi dobře. A je tu bezpečno.
// Stačila jste již vlastně zpracovat svou taneční dráhu? Vnitřně si to uzavřít při takových turbulencích jako stěhování, porod, práce, studium na AMU, na Stockholm University, Covid…
Myslím, že ano. Přiznám se, že mi chybí jeviště. Ale jinak život jde dál, rodina i učení mě tak naplňují, že nemám čas k převelké nostalgii… ale jak jsem již zmiňovala, bez tance žít nedokážu.
//Víte už, která role vám nejvíce chybí, kterou jste nejvíce milovala?
Julie.
// Možná by se dalo říct, že jste před kariérou upřednostnila rodinu, být mámou, zažít lásku nejen na scéně, ale i v realitě…
Já jsem velmi dlouho upřednostňovala kariéru před rodinou. Dcera mi otevřela oči, že existuje něco víc, něco hlubšího, opravdovějšího a důležitějšího!
// Mini dotazník na závěr. Za pět let si to zopakujeme. (smích)
Příroda či město?
Příroda, ale zároveň blízko do města.
Kolo či auto?
Oboje.
Peníze či sláva?
Sláva je pomíjivá, takže peníze. (smích)
Praha nebo Stokholm?
To je těžké…. Popravdě nevím.
Kalhoty nebo sukně?
V létě sukně, zbytek roku kalhoty.
Pop nebo klasika?
Klasika.
Rodina či kariéra?
Nyní rodina.
Vodka nebo pivo?
Pivo, jsem přeci jen hrdá Češka. (smích)
Leonardo nebo Kupka?
Leonardo.
Smetana nebo Čajkovskij?
Oba dva.
Balerína nebo moderní kostým?
Hmm….
Klasika či moderna?
Dříve bych řekla jednoznačně klasika, ale teď se ráda podívám i na zajímavou modernu.
Angličtina nebo čeština?
Pevně věřím, že čeština.
Vaření nebo restaurace?
Vaření, ve kterém exceluje můj muž.
Kniha nebo film?
Momentálně audiokniha.
Nesmrtelnost nebo krátký šťastný život?
Krátký šťastný život, ačkoliv doufám, že tu budu dlouho.
Photo: profilové foto – Johannes Hjort , Daniel Andreas Sapiains Ogalde, Royal Swedish Ballet School
Jazyková korektura: Kamila Kmentová
