INTERVIEWS

Matěj Urban

Matěj Urban odišiel z angažmán v Prahe a do Mníchova. Domácemu publiku doslava tajomne zmizol. Od roku 2011 je ale už sólistou baletu Bayerische Staatsoper a má za sebou a aj pred sebou nádherné role. Je to veľmi osobitý tanečník. Ako umelec aj ako človek. Nemožno mu nič vytknúť. Stále si zachoval, či skôr uchoval osobitý charakter a úprimnosť. A zároveň je hlboko záhadný. Však uvidíte.

Ako sa vám javí táto sezóna v Mníchove?

Letošní sezona zatím vychází velice dobře. Zatím dostávám pěkné příležitosti a velmi zajímavé role. V nově uvedeném Snu noci svatojánské od Johna Neumeiera se mi poštěstilo tančit na premiéře Lysandra, což pro mě byla opravdu výzva. Později jsem měl možnost a čest vystoupit v témže představení v roli Oberona jako partner Poliny Semionove. Z jiného soudku je pak opětovné uvedení baletu Johna Cranka – Romeo a Julie, které mi přineslo velmi emocionální roli Tybalta, kterou, musím říci, jsem si skutečně užil. Ještě nás toho letos hodně čeká (premiéry, znovu uvedené balety…), tak doufám, že spokojenost přetrvá, zatím mám jen samá pozitivní slova.

Tak to je skutočne zaujímavé. Takže ste ako Tybalt zabili Lukáša Slavického? (smiech)

To se mi zatím nepoštěstilo. Lukáš tančil v této sezoně zatím vždy Romea a s ním má Tybalt už dlouhodobě negativní bilanci. (úsmev)

V Prahe ste to mali tiež akčné, mnoho rolí hneď po škole, veľké úlohy. Máte to podobné aj v Mníchove?

Toto téma už jsem trochu nakousl. Ano, mám to i v Mnichově velice akční. (smiech) Bavorský státní balet má široký a různorodý repertoár, a tak si na nedostatek akce rozhodně nemůžu stěžovat. Zatančím si rozdílné role jak z pohledu klasická – moderní choreografie, tak i různorodé charaktery. Což pro mě činí toto angažmá atraktivní.

Postupne smerujete v Mníchove k postu prvého sólistu. Od roku 2008, kedy ste prišli, ste už od sezóny 2011/2012 boli menovaný sólistom. Má to pre vás nejaký význam? Alebo v takom súbore ako Bavorský štátny balet je človek šťastný aj v zbore?

Jestli směřuji k postu prvního sólisty, tak bych viděl jen pozvolnými krůčky. (úsmev) Jako první sólo máme v Mnichově vynikající tanečníky světového měřítka, a od nich se mám ještě pořád co učit.

Strávil jsem tu dva roky ve sboru a byl jsem opravdu spokojený. Ale to je samozřejmě velice individuální otázka. Já byl vděčný za možnost si vše, jak se říká, vydobýt sám za sebe a sborová smlouva mě nijak netrápila. Dostával jsem však pěkné příležitosti už od samého začátku, což se také ne každému poštěstí.

Samozřejmě je veliká čest být jmenován sólistou a jsem za to velmi rád, ale posty samy o sobě mi až tolik neříkají, protože si myslím, že člověk může být šťastný v životě i bez toho. (úsmev)

Prečo ste vlastne odišli z Prahy? Dá sa to nejako zhodnotiť? Pritom ste mali krásne roly – Romeo, Luskáčik, Lenský, José, James…

V Praze jsem opravu dostával krásné role a získal spoustu zkušeností, za to jsem velmi vděčný, na to se nezapomíná. Odchod z Prahy jsem si dlouho rozmýšlel. Já chtěl vyzkoušet i něco nového, hledal nové výzvy a hlavně jsem si chtěl rozšířit obzory – jak životní, tak profesionální. Podívat se, jak se to dělá jinde, jak se žije jinde.

Tak umelecké obzory rozšíriť chápem, ale ako myslíte tie životné? To by mohlo byť zaujímavé…

Jít do světa na zkušenou! (smiech) Přesvědčit se, jak se žije mimo naši republiku, naučit se jazyky, trochu cestovat a poznat různé lidi. Otevřít si oči. A to, mohu říci, se mi vše vyplnilo. V souboru je okolo dvaceti osmi různých národností, což přináší různorodost kultur a zvyků. Většina z nich se ráda o ně s ostatními podělí, a to je pak vždy zajímavé. Máme i kolegy z problémových zemí, jako jsou Egypt, Izrael, Ukrajina a mnohé další. Kluky, co se nemohou dočasně vrátit do své země kvůli vojenské povinnosti, další, co podporují doma své sociálně slabší rodiny, a tak dále. Člověk si pak rád poslechne jejich zážitky, názory a zkušenosti. Jak situaci vidí oni sami jako vlastenci, co si o tom všem myslí, ať je to pozitivní, či ne. Jak říkám, otevřít si obzory a pochopit mentalitu jiných kultur i náboženství.

Takáto otázka ako teraz, je pre mnohých tanečníkov ošemetná, pretože nechcú nikoho uraziť. Ale máte napríklad pocit, že by ste to v Prahe mali moc ľahké? Alebo, že to boli len roly – síce krásne, ale chceli ste sa napríklad posunúť ďalej čo sa týka techniky – metodiky tanca…

V Praze jsem dostal velice rychle krásné role a byl spokojený. V Mnichově je konkurence přece jen větší a musel jsem si déle počkat, to pak člověka neustále nutí na sobě pracovat a podávat lepší výkony, což přispívá automaticky k posunutí možností a zlepšování se. To je určitě stejné pro mnoho dalších profesí a hlavně i pro život. (úsmev)

Všimli ste si po dvoch rokoch v Mníchove na sebe nejaké zmeny? Napríklad, že zatočíte viac piruet, inak používate telo,…

Na to se opravdu těžko odpovídá a já sám sebe nerad hodnotím. Repertoár baletu je tu náročný jak na techniku, tak především na univerzalitu, a tak doufám, že se to na mně podepsalo v pozitivním slova smyslu. A piruety mi nikdy moc nešly. (smiech)

Chápem vaše osobné pocity, že sa nerád hodnotíte, „nechcete byť prvý sólista a podobne“. (smiech) Ale keď si predstavíte, že náš web číta aj mnoho tanečníkov, ktorí napríklad zvažujú či im angažmán v cudzine prinesie technické zdokonalenie?

Že bych nechtěl být první sólista, to bych neříkal, všichni mají své sny, jen bylo fajn začít znovu odspoda.

Zdokonalení nemusí přijít s angažmá v cizině automaticky, může se stát i přesný opak a vše záleží na tom, kde a jaké angažmá člověk získá. Jak se mu bude dařit, jak na sobě bude pracovat a jaké dostane příležitosti. Se získáním zahraničního angažmá ještě nic nekončí, nejtěžší je se pak prosadit. Konkurence bývá větší, což teoreticky podporuje pracovitost a morálku a tak dále. Ale nemusí to být pravidlem, může to jít i z kopce…

Vaša taká osudová rola či skúsenosť je Youri Vàmos, ktorý si vás vybral hneď po škole do Romea a dokonca vás pozval hosťovať aj do svojho domovského súboru v Dűsseldorfe. Čo to znamená pre mladého tanečníka prísť zo školy do významného súboru, kde vládne nejaká hierarchia, očakávania, tajný systém, koho si kto obsadí, na čo a prečo?

To pro mě bylo opravdu překvapení a obrovská vzpruha, hned v prvním měsíci mého prvního angažmá. Mohu říci, že jak v Praze, tak ani v Dűsseldorfu jsem nezažil žádné negativní reakce, naopak spíše podporu od mnoha lidí. Možná jsem měl štěstí. (úsmev) Samozřejmě, občas musí člověk ostatním dokázat, že „na to má“, ale to je život.

Vy na tie zvláštne debuty máte šťastie. V Mníchove si vás krátko po príchode vybral za Albrechta Mats Ek. Pamätáte sa, čo ste vtedy cítili, keď ste sa našli ako hlavná postava na obsadení na nástenke?

Ano, to byl opravdu fantastický pocit, zvláště z toho důvodu, že Mats Ek patří k mým vůbec nejoblíbenějším choreografům a jeho Giselle k velkým klasikám současné moderní choreografie. Tenhle kus a práci na něm jsem si moc moc užíval a určitě mi to pomohlo dál v mé kariéře. Krásná zkušenost.

Teraz taká špeciálna otázka: vy, taký mladý český tanečník, neviem teraz to správne slovo ďalej…(smiech) Určite ste ale ten balet poznali… Nemali ste šok, že vás víly na konci premôžu a skončíte nahý pred tým obrovským hľadiskom plným divákov? (smiech)

Strach jsem měl, to se ví. (smiech) Poprvé jsem se odvážil při generální zkoušce, tedy až před publikem a nebylo to vůbec lehké, se od všeho oprostit a vstoupit takhle na scénu. Na konci druhého jednání je Albrecht, jako postava, už tak fyzicky a psychicky vyčerpaný, že už je mu všechno jedno. Tahle jsem se jako tanečník cítil také a kostým si nakonec opravdu svléknul. (úsmev)

Pro Matse Eka je tato scéna důležitá a bez ní se neobejde. Je to pro něj obraz znovuzrození člověka. Víly Albrechta vlastně donutí osvobodit od všech závazků a předsudků. Umožní mu cestu k novému začátku. Proto ta nahota, ve smyslu očistce, prostoty a prozření. Musím říci, že když bylo po všem, měl jsem v sobě směs snad všech těchto pocitů. Jak kdyby mě ten balet využil a tohle vše se opravdu stalo. Byl to neuvěřitelný moment.

Súvisia požiadavky inscenátorov ako naprílad nahota, vo svete častá, tiež s vašim osobným názorom? Alebo sa o tom nediskutuje? Stalo sa vám niekedy, že ste napríklad v moderných baletoch museli zažiť veci či skôr situácie, ktoré sa vám ľudsky priečia? Alebo kostým?

Jako profesionál toho musí člověk dost snést, ať už jde o kostýmy nebo situace. (úsmev) Samozřejmě, pokud se jedná o něco absurdního, nebo o něco vyloženě vulgárního, jdoucího proti vašemu přesvědčení, dá se mezi lidmi vždy dohodnout a najít řešení. Nikdo nemůže tanečníky nutit, aby šli na jeviště nazí. Já ještě neměl tak špatnou zkušenost, abych musel říci: „Ne, to dělat nebudu“. Mats Ek měl k tomu výstupu silné důvody a vše bylo zakomponováno vkusně. Podle mě se to ale nemá přehánět, hlavně ne s nahotou. Choreografové chtějí přinést něco nového, nebo jen šokovat, a to není vždy ta správná cesta. Pořád se jedná o umění založeném na estetice.

Bavorský štátny balet má úžasne pestrú dramaturgiu. Čo je vám vlastne najbližšie? Čo sa týka rolí, tanečnej techniky?

Já si o sobě troufnu tvrdit, že jsem celkem všestranný tanečník. (úsmev) Tak dostávám také rozdílné role. Rád tančím choreografie od Matse Eka, Jiřího Kyliána, Nacha Duata a dalších současných choreografů. To je mi opravdu blízké. Klasický balet je také krásné tančit, hlavně pokud má role nějaký charakter a mohu se do postavy vžít. Tančit takové role je úžasný zážitek a přináší to velké zadostiučinění.

Mohli by ste priblížiť českým divákom i čitateľom, čo napríklad pre vás znamená tancovať taký zaujímavý kus ako balet Choreartium od Mjassina?

Choreartium je zajímavý balet, a to hlavně z důvodu, že je tančen na hudbu Johannese Brahmse, Symfonii číslo 4 e moll. Tato krásná symfonická hudba dává baletu speciální nádech. Leonid Mjassin byl vůbec první na západě, kdo si troufnul vytvořit balet na symfonickou hudbu. Celá choreografie je také v podstatě ztvárnění hudby samotné až do posledního tónu. Což na nás tanečnících bylo také vyžadováno nejvíce. Vyplnit celý obsah každé fráze. A toto soužití s hudbou pak dodá na jevišti speciální pocit.

Tancovali ste Colasa v Márnej opatrnosti vo verzii Fredericka Asthona. Minule som s niekoľkými tanečníkmi hovoril práve o Asthonovi a oni uviedli zaujímavú vec, že práve napríklad Colas je v jeho verzii veľmi náročná rola. Pritom inscenácia naoko pôsobí veselo a sviežo…

Colas od Fredericka Asthona je opravdu technicky nesmírně náročná role a pro tanečníky opravdový oříšek. Pro mě nejtěžší role v klasickém baletu, jakou jsem kdy tančil a musím se přiznat, že jsem měl opravdu co dělat. (smiech) Balet je to veselý, svěží a myslím velice povedený, divácky moc populární. Jen klade na tanečníky velmi vysoké nároky, což je ostatně pro Asthona a jeho choreografie téměř pravidlem.

To som rád, že som mal pravdu. (smiech) Ale zvládli ste to výborne, tú rolu. Vo vlaňajšej sezóne ste mali narýchlo ďalší debut – ako Muž v tieni v Labuťom jazere Neumeiera, teda v Illusionen wie Schwanensee. Váš šéf Ivan Liška má k Neumeierovi ako jeho veľká interpretačná hviezda, vrelý vzťah. Túto sezónu ste stihli už dve roly zo Sna noci svätojánskej. Čím je pre Vás Neumeier?

Díky tomuto kontaktu mezi naším šéfem a Johnom Neumeierem máme to štěstí, že se v Bavorském baletu vyskytuje pravidelně mnoho inscenací od tohoto vynikajícího choreografa, a tak se mi poštěstilo i s panem Neumeierem pracovat. Postavil veliké množství fantastických inscenací a ne mnoho choreografů bylo schopno úspěšně vytvořit nové klasické balety. V době, kdy už bylo tolik publiku představeno. Dokázal zaujmout a fascinovat, využít kroky novým způsobem. Čeho si ale vážím nejvíce, je to, že jako choreograf má hluboký vztah k postavám ve svých baletech. Každý charakter je velice promyšlen a zakomponován do příběhu. Veškeré akce mají za sebou příběh pro postavu vlastní, což jim dodává hloubku, a to se pak projevuje v dramaturgii celého představení. Je pak krásné poslouchat, jak o každé postavě vášnivě mluví a vše pak dává dohromady perfektně smysl.

Neumeier je také autorem podle mě jednoho z nejpovedenějších baletů vůbec, Dáma s kaméliemi. A mnoha krásných dramatických postav, jak jste uvedl v otázce – i Muže ve stínu, což je na scéně neuvěřitelný zážitek, na který budu určitě dlouho vzpomínat!

Cudzinci tomu rozumieť nebudú, takže nikoho neurazíme: určite ste videli hodne tých Neumeierových Jazier s rôznym obsadením, mali by ste ako Muž v tieni svojho vysneného Ludwiga, s ktorým by ste si to zatancovali?

Vysněného Ludvíka nemám, o takových věcech já nesním. (smích) Já tančil zatím jen s Marlonem Dinem. Jen mě teď napadá, jak magické to muselo být, když krále Ludvíka a jeho stín tančili bratři Bubeníčkové.

Tak teraz ste ma dokonale zmiatli. Povedali ste, že rád tancujete Kyliána, Eka, Duata, ku klasike ste sa vyjadrili trochu šalamúnsky, ale nie je tomuto vášmu vnímaniu budovania charakteru postáv, réžie, zase bližšia klasika ako moderna? Len málo súčasných choreografov sa dnes venuje v modernom repertoári rozprávaniu príbehov, budovaniu charakterov a vzťahov…

Já to myslel všeobecně, ale klasika k tomu má samozřejmě mnohem blíž. Nechápejte to špatně, já mám klasický balet moc rád. Jen jsou mně víc sympatické jiné postavy než princové (úsmev) a postavy bez hlubšího významu. Rád se na jevišti do role vžiji, je to pak úplně jiný zážitek. Rád se vyřádím.V moderním tanci pak takových rolí evidentně není tolik. To pak hledám v roli něco jiného. Samotnou radost z pohybu a splynutí s hudbou a partnerem. Výborní choreografové dokážou dostat tanečníka do takového rozpoložení v hudbě, pohybu a prostoru, že to samo o sobě vytvoří nezapomenutelný moment. Jejich postavy, ač abstraktní, nejsou bez charakteru. Mohu pak do toho vložit i kus sebe, je tu jiná míra volnosti a jiná rovina vžití se do role. (úsmev)

V súbore máte čo do techniky mnoho talentovaných tanečníkov. Taktiež mnohých skvelých charizmatických povedzme hercov. Hosťujú u vás baletné špičky. Nemáte pocit, že sa balet opäť moc pretechnizováva a odchádza akési to vnútorné hranie?

Když vezmeme například balety Johna Neumeiera, jsou technicky náročné, ale já měl vždy spíše pocit, že technickou zdatnost tanečníka bere spíše jako samozřejmost a dále se tím nezabývá. Při nacvičování se soustředí hlavně na samotnou postavu a její akce.

Toto bych řekl,  že je i mně velice blízké. Rád ocením tanečníka, který dokáže vytvořit roli, zaujmout diváka nejen technickou finesou, ale i po herecké stránce a porozuměním tomu, co představuje. Samozřejmě, že jsou balety, ve kterých se opravdu přetechnizovává (jako Don Quijote a další), ale k těmto baletům to tak trochu i patří a pokud někdo něco dokáže, proč to neukázat. (úsmev)

Co se týká hostujících baletních špiček, mohu říct, že jsou to většinou vynikající profesionálové, kteří se stali hvězdami právě díky schopnosti kombinovat všechny stránky tanečníka dohromady, což z nich dělá opravdové umělce.

Hovoríte so šéfom Ivanom Liškom česky?

Ano, se šéfem mluvím česky. Pan Liška mluví, i přes dlouhou dobu strávenou v zahraničí, velice dobře česky. A myslím, že rád využívá příležitost promluvit rodným jazykem.

To môžem potvrdiť, keď som s ním robil rozhovor. Ale späť k vám. Ako jeden z mála českých tanečníkov máte životopis na Wikipedii. Ale i tak ste vlastne taký záhadný. Izolovaný. Ťažko môže niekto niečo povedať. Čo vás ako človeka, už nie tanečníka, charakterizuje najviac?

Myslím, že jsem celkem pozitivní, přátelský člověk. (úsmev) Hlavně bych řekl normální kluk, co se zajímá o auta, motorky, sporty a o to, co se děje ve světě. Rád si zajdu na pivo a bavím se o něčem jiném, co se netýká ani vzdáleně baletu. (smiech)

Takže záhadný nie ste? (smiech)

Ne ne, já jsem hrozně fajn kluk! (smiech)

A tú motorku máte? Nie je to trochu nebezpečný dopravný prostriedok pre sólistu?

Motorku jsem měl, ale už jsem se jí zbavil. Byl to takový dětský sen, který se mi splnil, ale obavy tam byly velké a až tak mě to nechytlo. Nemohl jsem si to pořádně užít. Tak jsem zůstal u aut.

A prezradíte konkrétne nejaké vaše blízke témy svetové, ktoré sú baletu vzdialené? Aby delegácia divákov z Česka, keď za vami dôjde, vedela, že skôr ako oslavné ódy na váš výkon má radšej zistiť váš názor na to a to?

Oslavné ódy já rád!!! Nad zbytkem ať se netrápí. Já jsem názorově dost otevřený. (smiech)

Ako sme hovorili o vašom šéfovi, pred rokom som s ním robil rozhovor a úprimne ma šokovala šírka jeho rozhľadu. Teraz ste ma prekvapili vy, že popri náročnom programe v divadle stíhate toľko vecí. Tak o čom sa rád bavíte pri tom pive, čo nie je baletné? A mohlo by to inšpirovať nás?

Inspirovat vás asi nebudu, protože nejsem žádný filozof ani poeta. (úsmev) Na druhou stranu – mí kolegové jsou z mnoha koutů světa a po pár pivech se na tu filozofii a politiku také dostane. Pro nás Středoevropany je zajímavé slyšet názory z druhé strany, člověk se pak hodně dozví o jiných kulturách.

A čo vás teraz vzrušuje ohľadne svetového diania? Okrem situácie na Ukrajine? Stíhate sledovať dianie doma? Nie ste náhodou rád, že ste vlastne odišiel, keď ako mladý človek vidíte, ako sa to u nás melie? A boli ste napríklad voliť?

Musím se přiznat, volit jsem nebyl. Dění doma ale sleduji pravidelně. Hlavně mě znepokojují zprávy, které vrhají špatné světlo na naši republiku v zahraničí. To v Německu pak člověk pocítí nejvíce. Skandály kolem pana prezidenta, nelegitimní vláda, předtím ještě kolem pana premiéra… Dále pak další a další případy korupce. To je opravdu pak i člověk rád, že nemusí být uprostřed dění. Na druhou stranu i v ekonomicky prosperujícím Německu se dějí věci, že i Čech by se divil (smiech).

Mám pocit, že jak žiji v cizině, o zahraniční zprávy se zajímám víc. Dívám se na svět trochu víc globálně, než když jsem byl ještě v Praze.

Události na Ukrajině se nás tu dotýkají velice bezprostředně. V souboru máme hodně Rusů a mluvil jsem o tom i s Ukrajinci. Diskuze se ale odehrávají s respektem a většinou pak i s nadsázkou. Přeci jen je tenhle mezinárodní soubor tak trochu model multikulturalismu a tak se všichni raději drží zpátky a chovají se přátelsky. Jsme tu přeci jen kvůli umění. (úsmev)

Tanečníci v cudzine trávia strašne moc času v divadle na skúškach. K tomu zájazdy. Nedá sa tam nič robiť napoly. Čo vás uspokojuje, keď máte voľno?

Kolem Mnichova je krásná krajina. Jezera a i do hor je to kousek. Když máme volno a je pěkné počasí, takový výlet vám moc pěkně provětrá hlavu. Jinak mám rád filmy, často chodím do kina. Jsem fanoušek Quentina Tarantina a pak také studia Pixar a jeho animovaných filmů.

Teraz vám trochu nahrám: (smiech) A s kým radi na tie výlety chodíte?

Novináři zvídaví… Když se tedy ptáte takhle přímo, asi se odpovědi nevyhnu. Mám přítelkyni. Je původem od protinožců a už jsme spolu nějaký čas. (úsměv)

Ešte k tomu Tarantinovi: To je fajn, jeho poetika je celkom osobitá. Nemáte v tom veľkom rade moderných choreografov, s ktorými ste pracovali niektorého, čo sa vám zdá, že má podobnú poetiku videnia ako tento filmový mág?

Mluvili jsme hodně o Neumeierovi a Matsi Ekovi, ale i dalších. Asi bych šel znovu tímhle směrem a řekl bych, že Mats Ek k němu má nejblíže. Ta poetika, ironie, jakýsi důraz na dialogy, pak i syrovost a brutalita se v jeho baletech objevuje také.

Keď sme hovorili o Romeovi, vrátime sa v tejto sezóne k vášmu Tybaltovi. Ste rád, že už nie ste ten Romeo, také to klišé – romantický lyrický typ? A taká podotázka: Keď máte ako postavu zažitú Romea a teraz hráte jeho protivníka, napádajú vás pritom nejaké zaujímavé myšlienky? Alebo podtexty?

Na jednu stranu jsem rád, ale Crankův Romeo je krásná role, sen každého tanečníka. Na druhou stranu mám dost jiných rolí, kde jsem doslova ztělesněním tohoto klišé (úsmev), takže se tomu nevyhnu.

Je to zajímavé ale být na straně Kapuletů, obrací vše vzhůru nohama. Tybalt je tak silná role, že se nedá tančit, pokud mu člověk bezmezně nevěří. On nebyl zlý člověk, jen hrdý šlechtic a oddaný člen své rodiny, ke svým činům byl dohnán okolnostmi. Což je úplně jiný úhel pohledu na tuto postavu, než když jsem byl Montek, a Tybalt byl pro mě vždy jen zlosyn.

Tých veľkých rolí máte hodne. O podobných rolách rád hovorím stále dookola s tanečníkmi, ako sa na ne pripravujú. Nemôžem vás vynechať. Ako sa vy pripravujete na takú kľúčovú rolu v celovečernom dejovom balete?

Už od začátku se mi v hlavě vždy roztočí kolotoč myšlenek a nápadů. Rád si něco přečtu a podívám se na nějaká videa. Vždy pomůže promluvit si s někým, kdo tu roli již tančil. Zkusím většinou nabídnout něco ze sebe, nějakou alternativu, něco co mě s rolí ztotožní. Aby to nebyla jen kopie jiného tanečníka. Pak dále pracujeme s baletními mistry a choreografem na tom, jestli se to hodí a co je třeba změnit.

Už máte za sebou toho hodne. V súbore je veľká konkurencia. Zažili ste dobré chvíle aj zlé… Odišli ste do inej krajiny. Premýšľate o budúcnosti? Napríklad aj o starobe? Zmysle života?

O budoucnosti a smyslu života přemýšlím často. Až si říkám, že bych si měl víc užívat současnost a ne se pořád za něčím honit a něco očekávat. Jako tanečník stejně těžko můžu předvídat, co se stane. Za dva roky se bude v Mnichově měnit šéf baletu, oficiálně byl oznámen příchod Igora Zelenského. Třeba mi neprodlouží smlouvu a já si budu muset hledat nové místo. To pak může skončit jakkoliv. Tanečník si vždycky musí najít místo, kde o něho opravdu stojí a můžou mu nabídnout to, co je pro něj důležité. Jinak nebude nikdy spokojený. Na městě čí zemi už pak tolik nezáleží. To se pak těžko předvídá budoucnost. (úsmev) Ze stáří strach nemám. Spíš se na to těším, ať to bude kdekoliv.

Verí Matěj Urban podobne ako Romeo na veľkú lásku a jej význam?

Na velkou lásku věřím a myslím, že hýbe světem. (smích)

O autorovi

Pavol Juráš po štúdiu na klasickom gymnáziu vyštudoval opernú réžiu (Doc. Alena Vaňáková) na Hudobnej fakulte Janáčkovej akadémie múzických umení v Brne. Absolvoval diplomovou prácou „Moderné operné koncepcie klasického repertoáru“. Počas štúdia navštevoval aj predmety z odboru Tanečná pedagogika. Študoval semester na Hochschule für Musik und Theater v Hamburgu (prof. Florian Malte Leibrecht) a bol hospitantom v Balete Johna Neumeiera. Divadelné
vzdelanie si doplnil na Divadelnej fakulte Vysokej školy
múzických umení v Bratislave v magisterskom odbore činoherná
réžia (prof. Ľubomír Vajdička). Aj v Bratislave sa
venoval tanečným predmetom hlavne v triede Ireny
Čiernikovej. Na Janáčkovej akadémii múzických umení
v Brne obhájil dizertačnú prácu „Vznik nového
hudobnodramatického diela“ v doktoranskom študijnom
odbore Interpretace a teorie interpretace u prof. Jindřišky
Bártovej. Ako hosť prednášal napríklad na konferencii
Dobrovoľníci v kultúre, ktorú usporiadal Divadelný
ústav Praha. Vedľa profesionálnej divadelnej dráhy
spolupracoval  ako redaktor najprv s webovými stránkami balet.cz,
kultura.sk, teatro.sk, umenie.sk,  a posledné roky s operaplus.cz. Od roku 2017 píše recenzie na predstavenia z celej Európy výhradne pre svoju profilovú internetovú stránku.

(1) komentár

  1. You’re so awesome! I do not suppose I’ve read anything like that before. So great to discover someone with genuine thoughts on this topic. Seriously.. thanks for starting this up. This website is one thing that is required on the internet, someone with a bit of originality!

Pridaj komentár