Sú to už štyri roky, čo som poznal mladého českého tanečníka Jana Špundu. Vtedy sme spolu pripravili rozhovor do Baletní panoramy Pavla Juráše, ktorú som písal pre web operaplus. Zaujal ma mladý umelec, o ktorom v Česku nikto nevedel. Myslím, že ani ďalej nevie. Pretože je ľahšie robiť rozhovory s tými istými, po väčšine sólistami z ND Praha a stále dookola publiku zdôrazňovať ich výnimočnosť a genialitu, kde hviezdny prach a auru neznižuje ani vek ani repertoár, ani výkony. Naše hviezdy v zahraničí skončili. S kariérami sa rozlúčili postupne v rýchlom slede výborní umelci, ktorí ako vrcholoví športovci šírili slávu Českej republiky naprieč planétou: Barbora Kohoutková, Jiří Bubeníček, Otto Bubeníček, Daria Klimentová, Zdenek Konvalina, Jiří Jelínek. Pritom tu máme sľubnú kariéru mladého tanečníka, ale nikto sa o jeho úspechy a vývoj nezaujíma. A tak som sa rozhodol využiť zvoľnenie pracovného nasadenia v dobe Covidu a s Janom urobiť nový rozhovor o jeho súčasnom životne–umeleckom smerovaní. Už to nie je študent, ale mladý muž tanečník, ktorý sa veľmi úspešne prezentuje na scéne. Dokonca sa dostal do časopisu Dance Europe. To už je úspech. A tak som rád, že dnes môžem Jana Špundu predstaviť inak ako naposledy, čas mu pridal skúsenosť a zrelosť, ako pracovitého, premýšľajúceho, inšpiratívneho mladého umelca. Spolu s jeho interview v angličtine pre Dance Europe takto zostane jeho stopa vo virtuálnom priestore pre všetkých, ktorí idú viac do hĺbky a vedia, že český balet nekončí na hraniciach republiky.
// Minule sme sa lúčili v rozhovore po Vašom turné so Spiacou krásavicou po Británii. To bol rok 2016. Absolutórium dopadlo nepochybne dobre. Boli ste vtedy už skúsený obyvateľ Londýna, čerstvo zamilovaný. Splnilo štúdium na English National Ballet School to, čo ste čakali?
Ano, absolutorium dopadlo dobře, ale bylo to těžší, než jsem očekával. K zakončení školy jsme museli vypracovat diplomovou práci. Vybral jsem si téma „What are the similaritiesand differences in the production of Giselle by J. Coralli, J. Perrota and the contemporary version by Mats Ek and particularly in the role of Albrecht.“ Naštěstí do Londýna přijela paní Pompea Santoro, která měla na škole naplánovaný seminář se studenty. Já jsem ji znal už z IBStage z Barcelony a věděl jsem, že mi s tímto tématem může pomoci. Součástí práce byla i obhajoba před komisí. Komise byla sestavena z profesorů, profesionálních tanečníků a bývalých tanečníků English National Ballet, The Royal Ballet a také i z bývalého Sadler’s Walles. Mluvit cizím jazykem před komisí nebylo nic jednoduchého, pro mě je jednodušší vyjadřovat se tancem. Popravdě řečeno jsem ani nevěděl, co od studia očekávat, ale když se zpátky ohlédnu za celým studiem, tak musím říct, že nic lepšího mě potkat nemohlo. Škola mi otevřela oči a nabídla spousty příležitostí, které bych jako student z Ostravy nikdy nezískal. Za mé úspěchy bezpochyby vděčím paní ředitelce Samiře Saidi a i paní Kristině Rogge, bez kterých bych nebyl, kde jsem.
// Vypravila sa vaša rodina z Moravskej Ostravy na absolventské predstavenie?
Mé sestry Adélka a Anička s mamkou přiletěly do Londýna a to jsem věděl, že jsme finančně na tom nebyli tenkrát dobře. Bylo to perfektní vědět, že na mé poslední studijní představení mohly dorazit.Tenkrát jsem kromě pár moderních choreografií tančil i pas de deux ze Satanelly s Julií Baroo. Každopádně si pamatuji, že před představením jsem dostal velkou trému, protože mě má rodina neviděla tančit delší dobu a hodně mi na tom záleželo. Poprvé jsem zjistil, že to není jen v „těch krocích“, ale musel jsem se vyrovnat s trémou a emocemi. Je to úplně jiná tréma, než když vystupuji před publikem,učiteli a baletními řediteli. Po představení mě mamka se sestrami čekaly před Wimbledonským divadlem s dojetím.
// Za týmto všetkým okrem Vášho sna, bola aj úloha Darie Klimentovej, ktorá Vás povzbudila, navigovala, pomohla. Bola to osudová osoba vo Vašej kariére?
Ano, výše jsem zmiňoval dámy Rogge a Saidi, ale pani Klimentová mi tenkrát na masterclassu v Praze pomohla poslat video a přihláškuna školu.Ona byla ta, která stála na začátku, vděčím jí za mnohé. I když mi sama tenkrát řekla:„Přišel ses mě zeptat a já jsem jen poslala video dál.“ Tak vím, že mi neskutečně pomohla ke splnění mého snu.
// Poznala Vás z niekoľkých svojich Masterclass. Čo vám povedala, keď Vás videla ako Princa v Spiacej krásavici?
Prince jsem tančil ve druhém ročníku, když jsme měli turné po Británii. Snažil jsem se paní Klimentovou pozvat na toto představení, ale bohužel to nevyšlo. Nicméně se objevila má fotka v Dance Europe Magazine, kterou viděla a sdílela ji na facebooku s komentářem: „Jsem hrdá vidět Tvou fotku v tanečním magazínu…“– Toto mi udělalo velkou radost a donutilo pracovat a „dřít“ ještě více.
// Mali ste v rámci školy fantastické možnosti navštevovať predstavenia English National Balletu tak aj Royal Balletu. Samozrejme je v Londýne aj ďalšia ponuka veľmi bohatá, špeciálne projekty hviezd ako Osipovová, Cojocaru, a ďalších. Spomínate na niečo ešte teraz, čo vás hlboko zasiahlo, či inšpirovalo?
Ono je těžké vybrat něco speciálně. Zhlédl jsem nespočet různých stylů, ale to, které semi velmi vrylo do paměti, bylo představení Frankenstein od Liama Scarletta. Bylo neobvyklé v tom, že ač probíhalo naživo v Royal Opera House, já jsem byl v kině, kde běželo paralelně živé vysílání s cool efekty a kostýmy. Steven McRae tančil Monstrum a Frederico Bonelli Viktora Frankensteina. Skvěle zatančili a podle mě byl výborný i kameraman, dělal vynikající záběry. Možná proto, že to bylo takto neobvyklé, tak mě to zaujalo.
Další byl Vladimir Shklyarov v představení Marguerite a Armand. Myslím, že jeho interpretace byla úžasná, speciálně v tom, jak se vžil do role.
Stejně jako na baletní představení se rád podívám na muzikály, kde musí umělci nejen dobře zpívat, mluvit, ale i hrát i tančit. Jedno z mých nejoblíbenějších představení je Fantom opery a speciálně jubilejní inscenace z Royal Albert Hall.
A v neposlední řadě představení, které jsem viděl v Londýně je Američan v Paříži (Ch. Wheeldon), o kterém si myslím, že bylo vzrušující a pestré.
Měl jsem tu čest zhlédnout mnoho představení nejenom Královského baletu či English National Balletu, ale i dalších souborů ze země jako Birmingham Royal Ballet, Scottich Ballet, NDT, spoustu galavečerů s top tanečníky z celého světa. Určitě to nejdůležitější, co jsem si z těchto představení odnesl, je to, že být dobrým umělcem není jen o tom mít perfektní techniku. Děkuji za tyto příležitosti.
// Kam ste sa všade hlásili po škole?
Už od ledna 2017 jsme byl na konkurzech v Bayerisches Staatsbalett, Stuttgart Ballett, Staatsballett Berlin, Semperoper Ballett, The Birmingham Royal Ballet, Dutch National Ballet, ale hned na prvním konkurzu v Mnichově mi Igor Zelenský nabídl kontrakt.
// Vybrali ste vtedy Mníchov, čím u vás vyhral?
Na cestě z letiště do divadla se mi Mnichov hned zalíbil a po osobním setkání s Igorem Zelenským jsem cítil jistotu, měl jsem k němu důvěru a přislíbil mi spoustu příležitostí. A toto mě nejspíše přesvědčilo.
// V Mníchove sa vám výborne darilo. Po rozsiahlych zmenách, ktoré prišli s nástupom nového vedenia a celkovej premene súboru, ste dá sa povedať získali pozornosť šéfa Igora Zelenského. Taký bohatý súpis demi sól, sól sa za dva roky angažmán tak často nevidí…
Nevím, jak jsem si získal pozornost Igora Zelenského, ale dá se říct, že brzy po nástupu do Mnichova jsem tančil demi sóla. Od začátku jsem velmi tvrdě pracoval na zkouškách a trénincích, tak myslím, že mi i toto pomohlo. Mé první demi solo bylo pas de six z Giselle (P. Wright) a byla to pro mě velká výzva a také velmi stresující, neboť to bylo i první představení na tak velkém jevišti.
Role, kterou jsem miloval – jeden z pastýřů (Spartakus, Jurij Grigorovič), vyžadovala velkou fyzičku. Choreografie byla sestavena z náročných kroků, ale úžasný mnichovský orchestr mě vždy podpořil a sama hudba mi velmi pomohla, protože je hodně crescendo. Hudba tam hodně nabíjí.
// V Mníchove ste nadviazali na dlhú tradíciu českých tanečníkov…
Vzpomenu historku z maskérny.Vždy, když mě česali, se paní maskérce líbilo, jak mám kvalitní vlasy. Ptala se mě, okdud že pocházím. Když zjistila, že jsem z Čech, tak si vzpomněla, že v divadle už česala dva tanečníky z Česka a všichni jsme měli velmi kvalitní vlasy.
// Mal som možnosť vidieť vás v pas de quatre v Rubínoch. Dostať sa medzi štvoricu pánov v tomto ikonickom balete, to už je hodne vysoký level…
(úsměv)… Hodně jsem si to užil. Jsem velmi rád, že jsem byl vybrán, také hlavně pro spolupráci s Patricia Neary. Ta je pro mě velkou taneční inspirací, protože vím, kolik má let, a každý den trénuje. Proto je důležité mít tuto rutinu v kariéře. Jako baletní mistr pro Balanchine balety je velmi striktní a precizní a obdivuji na ní, že práci odvede vždy nejlépe a hodně jí na tom záleží. Užil jsem si tedy skvělou spolupráci. Na všech zkouškách jsem byl hodně koncentrovaný, mám k ní velký respekt.
// Už v našom minulom rozhovore bolo očividné vaše osudové zaujatie baletom a veľká schopnosť učiť sa a pozorovať. Igor Zelenskij postavil svoju koncepciu vedenia Mníchovského baletu na hosťovaní hviezd. V bloku predstavení sa pravidelne zjavujú mená ako Osipovová, Shklyarov, Polunin, Somova a ďalší. Je to niečím iné stáť vedľa takých tanečných mien? – Či to nemáte čas ani sledovať, lebo musíte pracovať na sebe, pripravovať sa, predviesť top výkon a nesledovať ako sa rozcvičuje Polunin?
Když tančí tyto hvězdy, vyzařuje z nich sebevědomí a sebejistota, které se okamžitě přenesou na každého okolo a pobídnou k lepšímu výkonu. Myslím si, že před představením se každý soustředí sám na sebe a není prostor sledovat ostatní. Když ale například v představení Giselle ukončím své pas de quarte, tak rád ještě počkám a podívám se na tyto tanečníky po zbytek představení.
// Raz ste mi napísali, že ste postupom času cítili, „Že vaše sny sa v Mníchove nesplní“. Aké to boli -sú sny?
Pro odchod bylo několik důvodů, ale ten nejdůležitější byl ten, že pan Zelenský byl velmi zaneprázdněn a nebýval často přítomen v divadle.Věděl jsem, že zejména od něho se mohu hodně naučit, ale to tím pádem nešlo splnit. V podstatě to zpochybňovalo to, proč jsem do Mnichova nastupoval. Rozhodl jsem se tedy udělat změnu… . Myslím, že by mé sny mohly být naplněny v tom souboru, kde mi dají prostor k tomu, abych se zlepšil jako umělec i jako člověk vůbec, a proto jsem šel na konkurz do Amsterdamu.
// Čo bolo vaším najväčším šťastím v Mníchove?
Určitě seznámení se s Igorem Zelenským a příležitosti, které mi nabídl. Zelenský tančil a pracoval po celém světě, měl hodně zkušeností a myslím si, že byl v té době v podstatě jediný, který mě posunul dále. Samozřejmě jsem byl na trénincích pod vedením i jiných baletních mistrů, ale i když jsem s ním měl jen málo času, tak i přesto cítím, že mi to dalo nejvíce.Také jsem získal spoustu přátel, se kterými zůstávám v kontaktu i v Amsterdamu. Bezpochyby také dostupná vzdálenost z Ostravy, a tím pádem častější rodinné návštěvy a v neposlední řadě má přítelkyně Arianna.
// Tým ste vlastne už dopredu zodpovedali moju nasledujúcu otázku: prečo Amsterdam?
Hodně se mi líbí jejich systém práce a pestrý repertoár. Spousta výborných tanečníků se prosadí právě v Amsterdamu. Je pro mě výzva být součástí velkého a renomovaného souboru, od kterého se hodně naučím. Postupem času zjišťuji, že je tady i skvělé pracovní prostředí.
// Myslím, že mnoho tanečníkov riešilo určitý problém, či skôr skutočnosť, že máte partnerku. Obaja tancujete, nájsť súbor, kde by vzali chlapca-dievča je veľmi ťažké. Mnoho šikovných chlapcov práve na takomto bode stroskotalo a rozhodlo sa ostať v Česku, ich by boli vzali, ale partnerku nie. Je možné vzdať sa lásky kvôli práci? Ako takúto vec vníma vaša generácia?
Na tuto otázku nedokážu odpovědět, je to těžká otázka. V této situaci jsem ještě nebyl, ale dokážu si představit, že spousta párůse v této situaci ocitne. Záleží jen na nich, jak se rozhodnou a také záleží, jaké příležitosti se jim naskytly.Já jsem se nemusel rozhodovat mezi láskou a prací, protože jsem měl štěstí, když nás do Amsterdamu vzali s Ariannou oba. V Mnichově jsme tančili a byli úspěšní oba. Tančili jsme demi sola, a proto jsme to asi na konkurzu měli jednodušší. Každým rokem bývá volných jen pármíst, a proto je to úžasné, že nás vzali oba.
// V minulom rozhovore sme predstavili čitateľom vašu školu. Nebol priestor na širší pohľad na vás. Zároveň ste boli vtedy veľmi mladý. V čom ste sa za tie štyri roky zmenil?
Co jsem odešel ze školy do divadla, jsem začal řešit věci ohledně stěhování, najít si nové přátele a moje vášeň začala být mou prací. Začal jsem si uvědomovat, že na sobě budu muset pracovat sám bez pomoci učitelů, pokud chci něčeho dosáhnout. Začal jsem sledovat kolegy při práci, kteří mě inspirují, a „okoukal“ jsem od nich, jak si zorganizovat energii a že nemůžu jet každý krok na sto procent, protože bych pravděpodobně variaci nedokončil, musí být vidět určitá lehkost. Některé kroky mají více energie něž jiné. Myslím, že jsem dospěl rychleji, než kdybych byl doma. Určitě mám více zkušeností a uvědomil jsem si, čeho chci v životě dosáhnout.
// Vašim vzorom bol vtedy Vadim Muntagirov, ktorého ste poznali na Masterclass a z jeho výkonov na scéne Covent Garden. Máte ešte vzory?
Jsou tanečníci, na které se rád podívám, u kterých obdivuji jejich techniku a projev na jevišti a také způsob, jak dokáží navázat kontakt s publikem. Nemusí to být zrovna současní umělci. Rád se podívám na Baryshnikova pro jeho lehkost pohybu. Hodně se zajímá o detaily, které udělají jeho představení nezapomenutelným. Nurejeva a jeho schopnost zatančit kroky, kde mění strany, jeho všestrannost jak pro moderní tak i klasické choreografie. Jeho choreografie jsou známy tím, že jsou náročné, a proto vyžadují dobrou taneční techniku. V neposlední řadě Ireka Mukhamedova pro jeho fyzickou mužnost a „chlapský projev“.
// V Amsterdame ste vykročili veľmi úspešne, od začiatku sezóny až do príchodu korona krízy, veľmi dobré skóre… bol to dobrý presun?
Doposud jsem měl spoustu štěstí, dostávám hodně příležitostí… takže určitě. Jsem rád za tuto změnu a zjišťuji, že to bylo dobré rozhodnutí.
// Okrem riadneho hracieho plánu, o čo ste teraz kvôli zatvoreniu divadiel prišli?
Velmi jsem se těšil na turné do Paříže, ale to bude pravděpodobně přesunuto na další sezonu. Dále jsme měli tančit ve večeru „The Four Seasons“, kde jsem měl nastudovanou choreografii Davida Dawsona. Doufám, že další sezonu bude možnost si toto zatančit, protože to byla moje první příležitost tančit v jeho choreografii a hodně jsem se na ni těšil.
Pro zavřené hranice jsem přišel i o návštěvu rodiny. Já naštěstí bydlím se svou přítelkyní, ale dovedu si představit, že pro některé to může být velmi náročné, když jsou v této situaci sami.
// Po Londýne, Mníchove, ďalšie významné mesto. Metropola Amsterdam. Ako sa vám žije?
Zpočátku jsem se zde musel „zabydlet“ a moc jsem město nevnímal. Nyní vidím, že Amsterdam je krásné město se spoustou tulipánů. Jsou tady milí a přívětiví lidé. Koupil jsem si kolo a právě mám možnost více poznávat město. Je zde mnohem více turistů, více to zde žije a bezpochyby je to vhodnější město pro mladé lidi než Mnichov. Je tu více restaurací, barů a míst, kde se mladí lidé scházejí. Ale někdy si velmi vzpomenu na Mnichov pro jeho klidná místa, kde člověk múže být sám a relaxovat. Amsterdam je prý nejkrásnější v létě, ale to jsem ještě nezažil, proto doufám, že se situace okolo koronaviru brzy uklidní a město si užiji naplno!
// Vaša generácia je často kritizovaná choreografmi, staršími kolegami, že sedíte na sále, zásobujete instagram, svoje profily. Že nechodíte na činohru, operu, nečítate, nekomunikujete…
Věřím, že spousta mladých lidí tráví hodně času na sociálních sítích, ale nemyslím si, že toto patří do práce. Já si rád přečtu knihu, byl jsem na jazz koncertu Wyntona Marsalise a byl jsem i ve Van Gogh muzeu. V našem souboru to mají asi všichni podobně a nic takového tady nevnímám.
Každopádně sociální sítě jsou dobrý nástroj, který mi v této době (zavření divadel v době Covid19) dává možnost zhlédnout spoustu lekcí, tréninků. Kromě tréninků s mým souborem si rád zatrénuji i s Norským národním baletem. Inspiroval jsem se a udělal jsem si svou sestavu cviků na horní část těla, která je pro mě ideální. V Mnichově jsem se setkal s technikou NMS Performance System. Tato technika cílenou masáží aktivuje různé svalové skupiny, ukáže, kde může být původ „blokády“, nebo lépe nerovnováhy, a poté sestavou cviků uvede tělo do uklidnění a pak je trénink snadnější. Snad jsem to dobře vysvětlil. Doporučení mi dal bývalý kolega z Mnichova, který ukončil aktivní kariéru a začal se tomuto věnovat. Pracuje pro Krajak Therapie & Fitness. Je to výborné, hodně mi to pomáhá.
// Vďaka za tip pre našich čitateľov tanečníkov…
Rád si poslechnu Podcasts, StarTalk Radio. Mluví tam astrofyzik, který velmi zjednodušeně vysvětlí spoustu odborných věcí na téma vesmír, gravitace, fyzika apod., které někteří vědci přiblíží dosti komplikovaně na pochopení a navíc je to ještě velmi zábavnou formou. To mě hodně baví! Zajímám se také o historii. Můj oblíbený autor je Graham Hancock, britský spisovatel a novinář, který vydal spoustu knih o historii lidstva, starověkých civilizacích, kamenných památkách. Koho zajímá toto téma, mohu doporučit.
Také rád vařím a v poslední době s rodinou kuchtíme přes skype. Nedávno jsme dělali třeba tiramisu a brownies.
Rád se dozvím i něco nového na téma politika, i když je podle mě problém zjistit, co je vlastně pravda.
// Čo vlastne mladý človek, pracujúci v cudzine, potrebuje ku šťastiu? Alebo povedzme pre spokojný život?
Lehká otázka, těžká odpověď. Myslím, že hlavně být otevřený novým věcem, lidem, místům. Jedná se o pocit a nejsilnější je na základě nefalšované skromnosti a schopnosti ocenit i úplné maličkosti. K dosažení štěstí je nejlépe netoužit štěstí dosáhnout.
// Čo taký minidotazník na záver? Za päť rokov si to zopakujeme(smiech)
Príroda či mesto?
Příroda
Kolo či auto?
Auto, ale jezdím na kole
Peniaze či sláva?
Oboje (smích)
Ostrava alebo Amsterdam?
Amsterdam
Džíny alebo kalhoty?
Džíny
Pop alebo Rock?
Rock i Pop
Rodina či kariéra?
Teď zrovna kariéra
Gogh či Kupka?
Moje sestra
Smetana či Čajkovskij?
Čajkovskij
Kylián alebo McGregor?
Oba
Trikot alebo moderní kostým?
Trikot
Klasika či moderna?
Oboje
// Hovoríte tak zaujate o svojej profesii, poslaní, vášni tancovať. Je zmysel života v tanci?
Tady si dovolím použít citát…
„ Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“ řekl Lucius Annaeus Seneca, římský filozof.
Tak to je pekný záver. Ďakujem za trpezlivosť s toľkými otázkami a prajem vám, nech čoskoro s radosťou z krásnych príležitostí vystúpite na trón a najvyšší level po českých tanečníkoch, ktorí vám ho na svetových scénach uvoľnili. Je to skvelá výzva do ďalších dní.
foto: Portért Jana Špundu – Sebastien Galtier, Portrait Wayne McGregor/ Borderlands: photo: Serghei Gherciu, Giselle pas de quatre: photo: Altin Kaftira
jazyková korektúra v českom jazyku Kamila Kmentová
